Jelikož chorvatský jazyk, stejně jako český, patří do rodiny slovanských jazyků, objevují se v něm slova, která jsou stejná nebo velice podobná českým slovům a přitom mají mnohdy jiný význam.
V chorvatské gramatice není Y, takže po k, r, d apod. se píše vždy i, ale nezměkčuje se. Vyslovuje se tedy di, ti, ni tvrdě jako dy, ty, ny. Zato mají tvrdé a měkké č - měkké je ć a tvrdé je č. V abecedě nenajdete X, CH, Y. X se píše jako ks - taksi.
Chorvatské H se čte jako CH, takže slovo Hrvatska (Chorvatsko) se vyslovuje jako Chrvatska, hvala (děkuji) se vyslovuje jako chvala, hlače (kalhoty) se vyslovuje jako chlače atd.
Naše české ň se v chorvatštině píše jako nj a vyslovuje jako ň, například: konj - kůň, lipanj - červen, Njemačka - Německo, njegov - jeho, njuh - čich apod.
Nad a, e, i, o, u se nepíše čárka na znak přízvuku, tak jako v češtině. Používá se pouze přízvuk, který se v psaném projevu neoznačuje. Pro cizince je velice problematické určit, ve které části slova se nachází přízvuk, který je velmi často významotvorný. Přízvuky jsou čtyři - krátký a dlouhý klesavý, krátký a dlouhý stoupavý. Češi v tomto směru mají velkou výhodu, že Chorvaté rozumí češtině a Češi zase rozumí dost chorvatštině, což nám usnadní práci s umístěním správného přízvuku.
Například slovo grad - s krátkým klesavým přízvukem má toto slovo význam „krupobití“, s dlouhým stoupavým přízvukem má význam „město“.
V chorvatském jazyce najdeme také pár slov, která jsou stejná jako v češtině - ruka, krava, voda aj.
Čeští turisté se velmi často a rádi pozastavují nad slovem „pića“ nebo „piće“. Nemá to nic společného s vulgarismem. Toto chorvatské slovíčko znamená pití - piće je v jednotném čísle a pića v množném čísle.