Ve městě bydlí 75 tisíc obyvatel. Co se rozlohy týče, je Zadar páté největší město Chorvatska. Před sebou, z mořské strany, má sedm ostrovů (Ist, Iž, Molat, Olib, Premuda, Rava a Silba), které k němu patří. Za městem se rozléhají "Ravni kotari" (Rovné pláně). Ravni kotari jsou široká rovina, která městu umožňuje rozšiřovat se bez velikých překážek na rozdíl od většiny ostatních měst na chorvatském pobřeží, které kolem sebe mívají jen hory. Od vnitrozemí město odděluje dlouhé pohoří Velebit. Od roku 2009 jsou plně v provozu tunely Mala Kapela (ve směru k moři dlouhý 5780 m) a Sveti Rok (5670 m), které cestu od Zagrebu přes Velebit do Zadaru (a k moři vůbec) výrazně zkracují.
 |  |
| Zvonice katedrály sv. Anastázie (chorv. sv. Stošija) | Kostel sv. Donáta, Zadar |
Mezi nejcennější památky Zadaru patří předrománský kostel sv. Donáta (sv. Donat). Pochází již z 9. století a jedná se o jednu z nejvýraznějších sakrálních staveb tohoto období vůbec. Kostel sv. Donáta je vysoký 27 m.
Majestátní památkou Zadaru je také tzv. Pevninská brána – Porta Terraferma (chorvatsky Kopnena vrata). Jedná se o renesanční stavbu, kdysi součást opevnění Zadaru. Pevninskou bránu postavil v 16. století stavitel M. Sammicheli.
|  |
| Pevninská brána v Zadaru | Pevninská brána v Zadaru - detail okřídleného lva |
Další významnou památkou Zadaru je monumentální románská katedrála sv. Anastázie (sv. Stošija) s trojlodní bazilikou. Stavba katedrály byla zahájena už ve 12. století, na místě, kde již od 4. století stála starokřesťanská stavba, přebudovaná v 9. století na jinou sakrální stavbu. Během bojů s Benátčany ve 13. století byla katedrála sv. Anastázie vypálena a rozbořena. Znovu obnovena byla až v roce 1324. Uvnitř katedrály se nachází krypta na relikvie, pocházející z 12. století. U katedrály stojí zvonice, jejíž nejstarší části pocházejí z 15. století. Zvonice je přístupná a jsou z ní nádherné výhledy na Zadar.
Dalšími historickými památkami Zadaru jsou: románský kostel Panny Marie (sv. Marija), románská bazilika sv. Chrysogona (sv. Krševan) z 12. století nebo kaple sv. Barbory (sv. Barbara) s podlahovou mozaikou původního starokřesťanského kostela.
Zadarská oblast je osídlena již po dlouhou dobu. Jako první zde žil starověký středomořský národ, kterému vděčíme za název města Zadar (Iadera). Od 9. století zde působil illyrský kmen Liburnů.
Přibližně v 1. století př. n. l. do oblasti přijeli Římané a v roce 48 před n. l. založili kolonii Colonia Iulia Iadrea. Město, které tu postavili, je klasickým příkladem římské stavby: pět podélných a více příčných ulic, hlavní náměstí – fórum a za ním chrám. Emorij (ekonomické náměstí) bylo postaveno s výhledem na moře. Město mělo vodovod, kanalizaci, lázně a amfiteátr – zkrátka vše, co má římské město mít. Římské fórum ze 3. století je založeno prvním římským císařem Augustem.
V období velkého stěhování národů od 5. do 10. století n. l. (Avaři, Slované, Gótové) – bylo starobylé antické město zničeno příchozími lidmi a zemětřesením. Později, za vlády Byzantské říše (tj. Východořímské říše), byl z původních kamenů postaven dodnes zachovaný kostel sv. Donáta. Tento předrománský kostel byl vybudován v 9. století. V současné době je považován za nejreprezentativnější stavební památku starochorvatské architektury a je jedním ze symbolů Zadaru. Byzantská Dalmácie, zvláště pak Zadar, byla v té době stejně silná a důležitá jako Benátky.
V roce 1069 n. l. připojil chorvatský král Petar Krešimir IV. město Zadar ke svému chorvatskému státu, ale nedlouho poté, co o 20 let později zemřel, se stal Zadar součástí nového, uhersko-chorvatského království (v roce 1105).
I přes veškerá nebezpečí a útoky bylo období od 11. do 14. století zlatým obdobím Zadaru. Jeho středověcí obyvatelé byli zkušení obchodníci, diplomaté a námořníci. Stavěly se kostely, šlechtické paláce, kláštery a veřejné budovy. Roku 1396 byla v Zadaru otevřena první univerzita na chorvatské půdě. Narodní náměstí (Platea magna) bylo středem městského života už od středověku, zvláště pak v době renesance. Na náměstí se dodnes nachází Městská věž (Gradska straža) se zvonicí, kostel sv. Vavřince (sv. Lovre) a palác Ghirardini s balkónem z 15. století.
Od 15. století do konce 18. století byl Zadar pod nadvládou Benátek. Začátkem 15. století se v Zadaru narodil slavný umělec a architekt Josip Juraj Dalmatinac, stavitel katedrály sv. Jakova v Šibeniku (UNESCO). V 16. století probíhaly neustálé boje s Turky. Přesto v Zadaru kvetla kultura. Pět studní před Kapitánovou věží (Kapetanova kula) pochází z časů Tureckých útoků na město. Studny zajišťovaly vodu pro případ dlouhotrvajícího obležení. Voda je do studen vedena vodovodem z vnitrozemského Vranského jezera. Městské hradby byly postaveny v polovině 16. století. Jejich součástí je Zemská brána (Kopnena vrata) – renesanční veledílo benátského mistra M. Sanmicheliho. Zajímavé jsou také paláce Providurova, Grisogono, Nassis a Patrizio – příklady gotické a renesanční stavby.
Roku 1536 Petar Zoranić dokončil první chorvatský román „Planine“ (Hory). Už v roce 1771 měl Zadar trvalé noční osvětlení a v roce 1860 osvětlovaly veřejné petrolejky na 300 různých míst ve městě. Na Národním náměstí byly otevřeny první kavárny. V 18. století byl zahájen export likéru Maraskino, vyráběného v Zadaru podle tradičního dalmátského receptu z plodů a mladých listů višně maraska. Maraskinem zdravili na ulici Kalelarga (Široka ulica – tj. hlavní ulice v Zadaru) Napoleona, ruského císaře Nikolu I. nebo Alfreda Hitchcocka. V roce 1797 Benátská republika padla.
V 19. století nadvláda patřila nejdříve Francii, potom Rakousku. V té době studovali v Zadaru medici, farmaceuti, chirurgové, právníci, stavitelé i geodeti. Po světových válkách se Zadar díky turismu a neúnavné lidské práci začal zotavovat a znovu se rozvíjet.
V roce 1920, po první světové válce, se stal Zadar součástí Itálie. Během druhé světové války byl Zadar fašistickou pevností, proto byl mnohokrát cílem bombových útoků britského a amerického letectva. V roce 1944 byl Zadar přičleněn do nově vzniklého státu Jugoslávie. Italové byli ze Zadaru vyhnáni a do města se vrátili Chorvaté. Po druhé světové válce se stal Zadar významným turistickým letoviskem. Turismus přerušila až válka v roce 1991, kdy Zadar trpěl dalším ničením a obléháním. Začátkem roku 1991, po týdenním boji s početnější srbskou armádou (Jugoslávská lidová armáda), se Chorvatům podařilo Zadar ubránit. Ale mnoho dalších menších útoků pokračovalo až do konce války v roce 1995. Od té doby se Zadar plně zotavil a je jedním z nejkrásnějších měst Středozemí.
Z muzeí v Zadaru jsou nejzajímavější Muzeum antického skla, s přibližně dvěma tisíci předmětů z různých archeologických nalezišť. V rámci muzea vede mladá umělkyně Antonija Gospić výtvarnou dílnu zaměřenou především na výrobu šperků ze skla.
Národní muzeum vzniklo sloučením několika muzeí: umělecké galerie, přírodopisného a etnologického muzea. Zvláště zajímavá je etnografická sbírka – nacházejí se v ní originální národní hudební nástroje ze dřeva, drátů nebo kůže. Ve sbírce šperků kromě jiného můžeme najít i magický pás plodnosti nebo kroje představující minulost, kulturu a dovednost lidí z okolí Zadaru a jeho ostrovů, včetně Pagu.
Nedaleko města Zadar se nachází několik menších ostrovů (Ist, Iž, Molat, Olib, Premuda, Rava a Silba). I když v minulosti (a zvláště v době nadvlády Benátek) byly lesy na těchto ostrovech vykáceny, najdeme zde i dnes spoustu míst s krásnou přírodou a obnovujícími se lesními porosty.
Největšími moderními zajímavostmi Zadaru jsou atrakce Pozdrav slunci a Mořské varhany, které každoročně přilákají tisíce návštěvníků.
Pozdrav Slunci má tvar velkého kruhu o průměru 22 metrů a je zapuštěn do kamenné dlažby na nábřeží. Skládá se ze 300 skleněných desek, pod nimiž jsou umístěny fotovoltaické solární moduly. Po západu slunce nastává v tomto kruhu čarovná světelná hra s barevnými efekty.
Hned vedle Pozdravu slunci se nachází Mořské varhany, zvláštní hudební instrument, na který hrají vlny, příliv a odliv moře. Mořské varhany se skládají z 35 trubek o různém průměru. Na nich jsou umístěny píšťaly, které vydávají 7 akordů složených z 35 tónů. Ty jsou vyluzovány proudem vzduchu vytlačovaného v trubkách vzdutými vlnami.
Každoročně na konci července za úplňkové noci, mají Zadrané a jejich hosté, možnost užívat si dalmátskou hudbu a jídlo. Restaurace (chorvatsky „konobe“) servírují domácí tradiční jídla z čerstvých ryb, mušlí, domácího sýra a všeho dalšího, co příroda v okolí Zadaru poskytuje. Veřejné osvětlení záměrně celou noc nefunguje. Město je osvětlené jen svíčkami a pochodněmi.
Město Zadar doporučujeme navštívit při vašem pobytu na Zadarské riviéře nebo na ostrově Pag.
