Cestou po místních silnicích na Istrii si všimnete krajiny istrijského venkova vyznačujícího se olivovými háji, které se táhnou, kam až oko dohlédne. Tu a tam uvidíte malé domky, které mají suché kamenné zdi. To jsou "kažuni" - venkovské stavby, vyrůstající ve volné krajině nebo na okraji obydlených oblastí. Mohou se lišit velikostí, ale obvykle jsou spíše malé. Největší kažun na Istrii má průměr 4,5 metru a je vysoký přes 4 metry.
Většinou jsou kažuny kruhového tvaru, ale mohou mít i čtvercový půdorys. Kulaté kažuny jsou charakteristické pro jižní Istrii, zatímco hranaté se nacházejí ve střední a severní části Istrie. V minulosti byly využívány jako dočasné útočiště pro farmáře, kteří pracovali na polích a v lesích, někdy také pro hospodářská zvířata, zejména kozy a ovce, nebo pro uložení sklizně a zemědělského nářadí. Při jejich stavbě se navíc vyčistil terén od kamene a získala se tak obdělavatelná půda. Výhodou byla dále rychlost a hospodárnost stavby.
Istrijský kažun je jediný svého druhu - primitivní středomořská kamenná stavba pouze s klenbou, bez dalších stavebních prvků nebo stavebních materiálů. Počátky kažunů nelze přiřadit ke konkrétní etnické skupině, protože se datují do období před známými kolonizacemi Istrijského poloostrova. Jsou výsledkem stavební kultury starých středomořských civilizací. Zlatým věkem kažunů v této oblasti je 18. a 19. století, kdy díky nárůstu počtu obyvatel vzrostla potřeba olivových hájů, vinic, polí a chovu ovcí.
Dnes je kažun identitou obyvatel Vodnjanu, pýchou lidu a tématem nevyčerpatelné inspirace. Moderní člověk si uvědomil, že uchováváním a obnovou kažunu se zachovává nejen tradice, ale i člověk sám.
Kažuny si můžete zblízka prohlédnout v tzv. Parku Kažuna, poblíž Vodnjanu. Kromě již postavených kažunů je tu několik rozestavěných staveb, díky kterým si člověk dokáže lépe představit, jak taková stavba kažunu probíhala.
V roce 2024 byl vstup do Parku Kažuna volný. Je tu malý stánek se suvenýry a občerstvením.
