Sůl byla vždy velmi dobrým obchodním artiklem a právě zde jsou pro získávání soli z moře ideální podmínky (mělký záliv, čisté moře, hodně hodin slunečního svitu). Tyto příznivé podmínky využívali podle archeologických nálezů už Ilyrové v prvním tisíciletí př. n. l. a z historie Stonu sůl nikdy nezmizela. Saliny jsou i dnes stále v provozu. Ročně se tu vyprodukuje stejnou technologií jako před 500 lety cca 2000 tun kvalitní soli.
Saliny leží na 450 tisících m2. Je zde vybudováno 53 „bazénů". Do 44 z nich se napustí mořská voda a ta se odpařuje cca po dobu jednoho měsíce, kdy je dopuštěna další. Tak na konci měsíce vznikne solný roztok o obsahu cca 24 % soli (z původních 3 %). Solanka se přepustí do tzv. koncových bazénů, kde se po cca 14 dnech odpaří zbytek vody a zůstanou zářivě bílé krystalky soli.
Tento proces lze z důvodů přírodních podmínek opakovat pouze 3x ročně. Tedy v létě, kdy je v Chorvatsku nejvíce slunečního svitu. Koncové bazény jsou pokryté granitovou vrstvou, která zaručuje výbornou kvalitu soli. Bohužel v nedaleké minulosti bylo dno 5 bazénů upraveno asfaltem a ten dnes praská, dostává se do soli a tak ji znehodnocuje na technickou. Doufejme, že se podaří uskutečnit projekt na rekonstrukci těchto bazénů a tak zachránit opět jeden důkaz lidské důmyslnosti na světě v původní podobě.
Ještě jedna zajímavost na závěr - všechny koncové bazény mají jména svatých, až na jeden (Mundo). Sůl z tohoto bazénu byla určena pro chudé. Na druhé straně chorvatskou solí z bazénu sv. Lazarus solil i císař František Josef I.
Kamenné opevnění se táhne po svazích nad městem do výše 224 m nad mořem. V tomto bodě je vybudována jedna ze sedmi pevností Podzvizd (Pod hvězdami). Opevnění bylo vybudováno po roce 1333, kdy území koupila Dubrovnická republika. Výnosné „hospodářství se solí" bylo třeba ochránit a tak dubrovnický senát rozhodl (po zavržení nápadu prokopat úzkou šíji a vytvořit tak ostrov) vybudovat nové město a opevnění. V Chorvatsku je obdivujeme jako významnou architektonickou památku obraného typu ještě dnes.
Stavba opevnění trvala 280 let. Jeho délka je přes pět kilometrů. Zdi jsou vysoké od 5 do 10 m, doplněné 40 věžemi a 7 pevnostmi. Opevnění plnilo svou funkci až do roku 1808, kdy se rozpadla Dubrovnická republika. Později byl materiál z opevnění používán jako stavební. Přesto největší škody byly napáchány na této památce až v roce 1991, v době války na chorvatském území, kdy se v těchto místech odehrála těžká bitva. K dalšímu poškození došlo v roce 1996, kdy postihlo toto území Chorvatska silné zemětřesení. S vynaložením velkého úsilí a prostředků dnes Chorvaté provádí rekonstrukci opevnění mířící k zapsání památky na seznam UNESCO. Částečně je pro turisty zpřístupněno. Více o opevnění Ston
