V době římské v západní části Pažského zálivu vzniklo město Cissa, které bylo po zemětřesení ve 4. st. potopeno pod hladinu moře. Jeho trosky lze ještě dnes vidět v zátoce Caska. Dva kilometry od Cissy vznikl přístav Novalis, současná Novalja, která od antických dob do raného středověku byla největším a nejvýznamnějším ostrovním městem. V raném středověku se zintenzivnila výroba soli a podmínila rychlý rozvoj města Pag, které převzalo úlohu správního a hospodářského střediska ostrova. Od 12. do 14. století byl Pag kolbištěm mnoha střetů mezi Rabem a Zadarem, protože jak jedni tak i druzí chtěli ovládnout ostrov, především jeho solnice, které v té době byly vzácné jako zlaté doly. Již v těchto dobách lze vidět prapůvod všech pozdějších administrativních členění ostrova. Obyvatelstvo severozápadní části ostrova, od Novalji k Lunu, má svými obyčeji blíže k Přímoří, zatímco obyvatelstvo střední a jižní části, kolem Pagu a Povljany, má blíže k Dalmácii. Novaljané a Pažané hovoří čakavštinou, Povljaňané štokavštinou (dle podoby tázacího zájmena „co“ - „ča“, „ca“ a „što“) a všichni jsou ikavci (dle výslovnosti staroslovanského jať).
Během třicátých let 20. století byly kvůli agrární reformě rozdrobeny velké ostrovní statky, což oslabilo hospodářskou sílu šlechty, která se postupně začala stěhovat do Itálie, Jižní Ameriky a jedna část do Záhřebu, Rijeky a dalších chorvatských měst. K velkému úbytku obyvatelstva došlo ve dvou vlnách. Nejdříve začátkem 20. století kvůli peronospoře, která zničila ostrovní vinohrady. Dva tisíce Pažanů odešlo do různých zámořských zemí, nejvíce do USA a Austrálie. Druhý velký pokles počtu obyvatel nastal bezprostředně po 2. světové válce. Během 60. let se zintenzivnil rozvoj cestovního ruchu, což rozproudilo všeobecný hospodářský rozvoj. Pag se začal urbánně šířit mimo staré městské jádro. Vznikly nové předměstské čtvrti (např. Vodice a Bošana). Turismus změnil urbární podobu města Pagu a výrazně ovlivnil život obyvatel.
