Všechny fotografie jsou z kaňonu Vela Draga
Pohoří Učka se rozprostírá jihozápadně od města Opatija. Nejvyšším vrcholem je hora Vojak měřící 1 395 m. n. m. Na vrcholu Vojak stojí rozhledna vysoká 5 metrů, z níž je za příznivého počasí vidět Istrie, Kvarnerský záliv, horské pásmo Bjelolasicy a Velebitu ve vnitrozemí Chorvatska, ale třeba i Julské Alpy ve Slovinsku, nebo dokonce italský vrchol Gran Sasso.
Hřebeny pohoří Učka rozdělují Istrijskou župu od Přímořsko-goranské a tvoří tak přirozenou hranici mezi Istrií a Kvarnerem. Není tedy divu, že obyvatelé chorvatského přímoří používají Učku jako zeměpisný ukazatel. Na cestu do Istrie vás nasměrují „přes Učku“ a na otázku, kde zapadá slunce, neuslyšíte jinou odpověď než „za Učkou“.
Učka je vyhledávaným cílem turistických i cyklistických výletů. Oblíbená je i mezi příznivci paraglidingu, kteří zde pořádají vnitrostátní i mezinárodní soutěže. Jedním z nejoblíbenějších sportů na Učce je horolezectví, které každoročně do těchto míst láká nejen chorvatské, ale i zahraniční alpinisty a nadšence skalního lezení.
Nejvíce horolezců potkáte na severozápadě Učky v kaňonu Vela Draga. Kaňon dlouhý 3,5 km můžete najít též pod názvem Vranjska Draga. Začíná v blízkosti dálnice a tunelu Učka v nadmořské výšce 600 metrů a končí v místě zvaném Boljunsko polje v nadmořské výšce 153 metrů. Horní část kaňonu je široká 450 metrů a nejužší místo má šířku 150 metrů. V roce 1964 byla Vela Draga vyhlášena přírodní rezervací a v roce 1998 geomorfologickou přírodní památkou.
Údolí Vela Dragy pokrývá hustý stromový porost, v němž se skrývají vápencové jeskyně. Kaňon je však známý především svými špičatými skalisky a vápencovými věžemi vysokými až 90 metrů. Učarovaly mnohým šplhavcům a staly se jedním z nejoblíbenějších horolezeckých míst v Chorvatsku. I milovníci filmového Vinnetoua si tu přijdou na své. S trochou fantazie mohou za věžemi zahlédnout místo horolezců hlídkující Šošony. Fascinující vápencové útvary si totiž filmaři vybrali k natáčení záběrů z filmu Mezi Supy. Divoký ráz kaňonu umocňuje opuštěná železnice, která se od roku 2009 nepoužívá.
Pěší turisty bude jistě zajímat čtyřjazyčná naučná stezka, která vede celým kaňonem. Poutavým vyprávěním na jednotlivých informačních tabulích popisuje geologický vznik pohoří Učky a kaňonu Vela Draga. Také informuje o počátcích alpinismu a sportovního lezení v této oblasti. Naučná stezka je rozdělena do dvou částí. Snazší a kratší je dlouhá 1,2 km a je vhodná pro rodiny s dětmi. Končí na vyhlídce s odpočívadlem, odkud se nabízí překrásný výhled na zalesněné údolí, vápencové skály a věže. Druhá část naučné stezky začíná na vyhlídce a je dlouhá něco málo přes 2 km. Vede až na dno kaňonu Vela Draga, odkud vyrůstají vápencové věže. Na rozdíl od první je však značně náročnější. Schází se po schodech a kamenné suti. I výškové klesání je mnohem prudší. Proto se pro její zdolání doporučuje přinejmenším pevná turistická obuv.
V roce 1999 bylo pohoří Učka vyhlášeno přírodním parkem. Oblast poskytuje útočiště mnoha druhům chráněných rostlin a zvířat. Blízkost moře umožnila vznik jedinečných klimatických podmínek. Na území 160 km² se tu daří jak typicky středomořské vegetaci, tak alpským rostlinám. V nižších polohách přírodního parku dominují vavříny, ve středních jedlé kaštany a buky. V nadmořské výšce nad 600 metrů rostou jehličnaté lesy. V nejvyšších horských polohách se nacházejí řídké traviny a staré nízké křivé stromy připomínající bonsaje.
Horské hřebeny zachycují dešťové mraky a vytváří tak ideální zavlažovací systém pro místní vegetaci. V žádném jiném chorvatském přímořském pohoří nenajdeme tak bujnou přírodu jako v přírodním parku Učka. Botanici zde zaznamenali kolem 1300 druhů rostlin. Na loukách najdeme petrklíče, karafiáty a několik druhů hořců, orchidejí a lilií. Endemicky se zde vyskytuje Campanulla tommasiniana – takzvaný chorvatský zvonek. Pokud se těšíte, že park navštívíte s úmyslem natrhat si jedinečnou kytici na stůl, zůstaňte raději doma. Mnohé z rostlin jako například mečík ilyrský, koniklec horský či plicník úzkolistý jsou přísně chráněné a jejich sběr je zakázán.
Na zvláštní povolení je možný sběr rostliny s názvem tamus obecný (chorvatsky „bljušt“ nebo „kuka“). Mladé jarní výhonky jsou jedlé a podobné chřestu. Často se na chorvatských tržnicích setkáme právě s touto levnější variantou chřestu. Je skutečně paradoxní, že chráněný tamus obecný, jehož sběr je možný jen na zvláštní povolení Správy pro ochranu přírody, koupíme na tržnicích za téměř poloviční cenu než hojně rostoucí chřest ostrolistý. Tamus obecný má i léčivé účinky. Jeho výhonky jsou močopudné a kořen se používá k léčbě revmatických nemocí. Ovšem pozor! V letních měsících dozrávají červené a prudce jedovaté bobulovité plody. V tomto období by záměna za chřest mohla mít i fatální následky. Kromě rozšířeného chřestu ostrolistého rostou navíc v přírodním parku Učka ještě jeho další tři sourozenci – chřest úzkolistý, chřest přímořský a chřest lékařský. Tyto tři druhy chřestu jsou však chráněné.
V přírodním parku Učka si můžeme nasbírat další kulinářskou lahůdku. Díky místním klimatickým podmínkám se tu daří kaštanovníku setému, známému pod lidovým názvem jedlý kaštan. Kaštany se v této oblasti doslova zabydlely. Právě v okolí Učky se pořádají gastronomické festivaly zasvěcené pokrmům z kaštanů. Chorvaté tuto slavnost nazývají „marunada“ od slova „marun“, což znamená jedlý kaštan. Nejznámější z nich se koná v obci Lovran, která těmito gurmánskými slavnostmi každoročně ožívá. Britský deník The Guardian dokonce zařadil místní kaštanový festival v roce 2010 mezi 10 nejlepších podzimních gastronomických událostí.
Přírodní park Učka není jen pestrou botanickou zahradou. Poskytuje také domov mnoha druhům živočichů. V kaštanových lesích bydlí především drobní savci jako plch velký, norník rudý, hraboš sněžný, rejsek černý, veverka obecná a několik druhů netopýrů – netopýr velkouchý, létavec stěhovavý, ve vyšších polohách i netopýr alpský. Z větších savců se zde vyskytují především prase divoké, srnec obecný nebo kamzík horský. Můžete tu narazit i na stopy medvěda hnědého. Území parku údajně navštívila také smečka vlků ze sousedního Slovinska.
Pravděpodobnost, že na šelmy během své návštěvy parku narazíte, je skutečně malá. Mnohem větší nebezpečí pro návštěvníky Učky představuje zmije růžkatá, které dal druhové jméno výstupek na špičce nosu. Tento v Chorvatsku poměrně rozšířený druh zmije je považován za vůbec nejjedovatějšího hada v Evropě. Jeho jedové zuby obsahují totiž více jedu, než mají některé kobry. Není proto od věci se při výletu kromě kochání krásnou krajinou občas podívat pod nohy.
V přírodním parku Učka se zalíbilo také mnoha dalším plazům i obojživelníkům. Mezi typické a hojně rozšířené plazy patří ještěrka chorvatská. Žije zde například chráněný mlok černý nebo kuňka žlutobřichá. Tento malý chráněný druh žabky získal své druhové jméno podle způsobu maskování. V případě ohrožení prohne kuňka žlutobřichá hřbet, zvedne přední i zadní končetiny a potenciálnímu nepříteli odhalí své žlutočerné bříško.
Ornitologové mohou v přírodním parku Učka pozorovat až 167 druhů ptáků. Pozornost přitahují zejména větší druhy ptáků jako výr velký, sokol stěhovavý nebo orel skalní. Dříve zde hnízdil sup bělohlavý. Dnes už jej nad Učkou zahlédneme pouze při přeletu nebo při hledání potravy. Z menších ptáků nejvíce zaujmou svou barevností skalník modrý a skalník zpěvný. Dalšími chráněnými druhy jsou skřivan lesní, strnad zahradní a chřástal polní. Zejména poslední dva zmíněné druhy z většiny evropského území téměř vyhubilo zemědělství. Divoká krajina Učky jim ale poskytuje ideální životní podmínky. V souvislosti se strnadem zahradním existuje ještě jedna zajímavost. Všeobecně požáry přírodě škodí, ale právě ohrožený strnad zahradní je umí využít ve svůj prospěch. Ornitologové zaznamenali, že ohořelé stromy a křoví po požárech si tento pták vybírá ke stavbě svého hnízda.
Rostlin a živočichů je v Učce opravdu nespočet. Kdybychom pokračovali ve výčtu živočišné říše, zmínili bychom ještě 252 druhů motýlů, 31 druhů suchozemských plžů a veliké množství zástupců z říše hmyzu. Místo dlouhého čtení však raději Učku navštivte a na vlastní oči se přesvědčte o kráse přírody a pátrejte po zvířecích obyvatelích parku.
