Základní materiál však pocházel z bezprostřední blízkosti. Bílý vápenec byl dopraven z Brače a část také ze Segetu poblíž Trogiru. Cihly se vyráběly v dílnách v okolí. Stavba jako celek neměla přímý vzor v tehdejší římské architektuře. Její originalita vychází ze základní funkce a přizpůsobení se poloze. Unikátní stavba v sobě spojuje prvky pevnostního hradu s luxusem antické vily. Mohutné zdi silné 2 m byly zpevněné 16 věžemi. Brány (zlatá, bronzová, stříbrná a železná) označují zároveň konce obou hlavních os. V současné době se jedná o nejlépe zachovanou stavbu antického původu na území Chorvatska. V průběhu 5. a 6. století se palác stal obytným prostorem a dnes je srdcem Splitu s cca 280 obytnými domy. Komplex prochází neustálou rekonstrukcí, prostory jsou využívány ke galerijní činnosti, koncertům a dalším kulturním akcím.
Palác připomínal typický římský vojenský tábor. Vnější zdi paláce jsou téměř pravoúhlé a věže v rozích paláce následují tradici vojenské architektury. Jelikož byl palác vzdálen od nejbližšího velikého města (Solinu) 6 km, byl ohraničen hradbami. Původně existovaly čtyři vchody do paláce. Tři z pevniny a jeden z mořské strany. Celý prostor paláce byl rozdělen na dvě části. V severní části byly umístěny budovy pro personál, vojsko a sklady, v jižní části se nacházely objekty určené císařské rodině. Ani průčelí nebyla stejná. Nejreprezentativnější bylo to jižní, které směřovalo k moři. V dolní části se nacházely malé otvory a tzv. Měděná brána. Východní a západní průčelí byla podobná a bez výzdoby. Zde se nacházela Stříbrná a Železná brána. Na severním průčelí byl hlavní vchod do paláce s dvojitou bránou – tzv. Zlatou bránou. Nad vchodem byl oblouk s výklenky, ve kterých byly umístěny sochy (pravděpodobně Jupitera a čtyř tetrarchů). Na křižovatce dvou hlavních ulic cardo a decumanus se nacházel peristyl, otevřené místo před císařovým sídlem, na jehož levé straně se nacházelo císařovo mauzoleum (dnes Katedrála sv. Dominia). Na pravé straně peristylu se nacházely tři chrámy, Jupiterův, Venušin a chrám Kybely.
Smrtí císaře Diokleciána v roce 316 život v paláci nevyhasl. Přeměny začínají už v prvních staletích života paláce. Jelikož byl majetkem římského dvora, poskytoval útočiště členům císařské rodiny a nejdůležitější událostí bylo zničení Solinu na počátku 6. století. Obyvatelstvo, které bylo vyhnáno našlo útočiště uvnitř paláce a tehdy začíná nový organizovaný městský život.
V období středověku ve 12. – 14. století dochází k většímu architektonickému rozvoji. Většina středověkých domů zaplnila nejen římský palác, ale i větší část volného prostoru v ulicích. V tomto období začíná také výstavba romantické zvonice Katedrály sv. Dominia. Romantické umění je zastoupeno řadou velikých mistrů, např. Andrija Buvina, který vyrobil dřevěná vrata katedrály ve 13. století, nebo Juraje Dalmatince, z jehož dílny pocházejí šlechtické paláce v duchu benátské gotiky s náznaky renesance (palác rodiny Papalićů). V katedrále můžeme vidět jeho dílo, oltář sv. Anastázie.
Diokleciánův palác není jen antickou památkou. Společně s pozdější středověkou dostavbou tvoří cenný archeologický, historický a umělecký komplex a proto byl v roce 1979 zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Podzemím Diokleciánova paláce se nazývájí podzemní prostory v nejjižnější části Starého města. Řeč je o klenutých, větších nebo menších vnitřních prostorech a chodbách mezi nimi. Jejich povrch je veliký jako osmina celého někdejšího paláce. Byly vytvořeny během stavby paláce. Jejich prostory mají rozmanité tvary. Od bazilikálních, po centrální a pravoúhlé. Jejich stěny sloužily jako základ císařským obytným budovám. Tvary jejich prostor se pravděpodobně shodovaly s tvarem těch budov, které zmizely výstavbou domů a ulic Splitu ve středověku. Pravděpodobně byly používány jako sklady, možná také jako vězení. Jejich středem vede chodba, která spojuje peristyl s Měděnou bránou. Časem byly téměř úplně zasypány, ale vědomí o jejich existenci neustále přetrvávalo (starý splitský název pro ně byl „grote“). Byly pokládány za vězení, ve kterém císař Dioklecián mučil křesťany.
Někteří podnikaví obyvatelé Splitu, kteří měli domy nad nimi probourávali jejich klenby a přetvářeli je na svoje sklady – sklepní prostory. Jejich vykopávání začalo v 19. století a největší dynamiku mělo v 50. letech 20. století. Dnes jsou z většiny už odkryty. Západní část sklepení se dochovala v celém rozsahu a je téměř celá přístupná. Jejich východní část se během středověku částečně zhroutila a ačkoliv byly bezdůvodně zničeny velice cenné středověké a později stavěné konstrukce, tak i tento díl je dnes z větší části odkryt a přístupný veřejnosti. To, co by se možná mělo považovat jako hodnota sklepení a v čem je Split jedinečný na světě, je fakt, že se v jejich dojemných, monumentálních prostorech už víc jak tisíc let nachází živá tkáň města. Sklepení se dnes využívá jako atraktivní tržiště a místo pro různé expozice.
Více informací o městě Split.
